Jak slábla hrozba akutního průběhu Covidu-19 díky očkování a promoření, objevil se další nenápadný, ale stále záludný problém – takzvaný postcovidový syndrom. I měsíce po překonání onemocnění může způsobovat nepříjemnosti. U dětí umí být velmi závažné.
Postcovidový syndrom je soubor příznaků, které přetrvávají více než 12 týdnů po překonání onemocnění Covid-19, souvisí s tímto onemocněním a nelze je vysvětlit jinou příčinou. Mohou to být příznaky související s dýchací soustavou, avšak mohou postihovat i kterýkoli jiný systém.
Výskyt se liší podle jednotlivých studií (různé definice postcovidového syndromu, rozdílné závažnosti prvotního onemocnění Covid-19, mnohé varianty koronaviru), avšak většina z nich udává, že přibližně 10 % covidových pacientů je postiženo postcovidovým syndromem.
V zahraniční literatuře se často setkáváme s různými termíny při problematice perzistujících potíží po překonání onemocnění Covid-19. Long Covid zahrnuje širší časové období – od 5. týdne dále. Post-akutní Covid označuje časové rozmezí 4. až 12. týdnů. Samotný termín post-Covid (nebo chronický Covid) tedy zahrnuje výlučně přetrvávající komplikace po 12 týdnech.
Postcovidový syndrom postihuje pravděpodobně kterýkoli orgánový systém, ale v převaze je postižení respiračního systému (horní a dolní dýchací cesty, plíce) a snížení tolerance fyzické zátěže. Často se vyskytují také psychické (úzkosti, deprese, posttraumatické stresové poruchy), kožní nebo neurologické následky (nespavost, bolesti hlavy, zhoršení migrény).
Přetrvávající problémy pro překonání onemocnění způsobeného koronavirem není úplnou novinkou. Analogie postkovidového syndromu byla již v minulosti zachycena u pacientů se SARS is prasečí chřipkou.
Existuje několik možností, kterými mohou vznikat dlouhodobé příznaky v rámci postcovidového syndromu. Patří mezi ně:
strukturální postižení plic nebo jiného orgánu (například fibróza po překonaném zánětu),
poškození tkání dlouhodobou hypoxií – nedostatkem kyslíku (poškození mozku),
syndrom postintenzivní péče (soubor projevů souvisejících s následky dlouhodobé potřeby intenzivní péče – proleženiny či atrofie svalů),
postvorusový únavový syndrom (společný is mnoha jinými virovými onemocněními),
následky prolongováníj prozánětlivé nebo prokoagulační fáze onemocnění.
Mezi časté příznaky postcovidového syndromu patří dlouhodobá až extrémní únava, dušnost, dechem podmíněné zhoršení tolerance fyzické zátěže, svalová slabost či bolesti kloubů.
Dalšími častými příznaky jsou také:
zvýšená teplota, nadměrné pocení,
poruchy soustředění se, výpadky paměti,
časté změny nálad, deprese, úzkost,
poruchy spánku, časté bolesti hlavy,
bodavé bolesti nebo mravenčení v rukou a nohou,
trávicí problémy – průjem, zácpa, nevolnost, zvracení,
dlouhotrvající ztráta chuti a čichu,
bolesti v krku, problémy s polykáním,
bolest na hrudi,
kašel – suchý i produktivní,
bušení srdce,
projevy na pokožce.
Co dělat, když mám podezření na post-COVID syndrom?
Diagnostika a léčba postcovidového syndromu spadá do kompetence všeobecného lékaře. Méně často je nutné vyšetření lékaře specialisty – obvykle pneumologa, ale mnohdy i hematologa, dermatologa, psychiatra, neurologa, nefrologa, revmatologa, kardiologa nebo ORL lékaře.
Primárně je důležité vyloučení jiných příčin zdravotních problémů, obzvlášť možnost zhoršení předchozího již existujícího onemocnění, případně vznik jiného nového onemocnění, které dříve nebylo přítomno a koronavirus jeho nástup zamaskoval.
Komplikované a multisystémové případy postcovidového syndromu mohou být konzultovány a řešeny v mezioborových centrech postcovidové péče.
Jak lékaři zhodnotí závažnost mého stavu?
Při posuzování závažnosti stavu stojí na prvním místě symptomy a jejich dynamika. Důležitá je dušnost, kašel, bolest na hrudi a především to, jak se mění v době od doby překonání onemocnění Covid-19. K tomu lékaři využívají širokou škálu různých specifických dotazníků.
Anamnestický dotazník pro pacienty s podezřením na postcovidový syndrom.
Zdroj: Doporučení České pneumologické a ftizeologické společnosti SLS
Další důležitou součástí je posouzení okysličení organismu. Kromě běžného měření saturace senzorem na prstu se využívá také vyšetření krevních plynů z odebrané krve, různé zátěžové testy a funkční vyšetření. U těžkých případů je někdy nutnost posuzovat potřebu dlouhodobé oxygenoterapie (kyslíková léčba).
Další kapitolou jsou zobrazovací vyšetření plic, jako RTG nebo CT vyšetření a také jejich vývoj v čase.
Důležitá je korelace s množstvím a závažností příznaků. Pokud u pacienta přetrvávají závažné příznaky, avšak okysličení organismu je v normě a nenajdou se odpovídající nálezy na RTG nebo CT vyšetření, přistupuje se ke složitějším funkčním vyšetřením.
Podle závažnosti stavu jsou pacienti nadále sledováni, případně se přistupuje k léčbě nebo jsou přizváni další odborníci.
Organizace péče o pacienta po těžkém průběhu COVID-19 s respiračním postižením.
Zdroj: Doporučení České pneumologické a ftizeologické společnosti SLS
Existuje nějaká léčba?
Vzhledem k vysoké variabilitě příznaků a příčin postcovidového syndromu neexistuje na toto onemocnění cílená léčba, je nutné si vystačit s podpůrnou nebo symptomatickou léčbou.
Jedinou možností, jak se spolehlivě vyhnout postcovidovému syndromu, je vyvarovat se samotného onemocnění Covid-19. Ať už pomocí očkování nebo jiných forem prevence (například používání respirátoru).
Některé studie uvádějí pokles výskytu postcovidového syndromu u dodatečně očkovaných lidí až o 50-80%. Téměř polovina lidí s postcovidovým syndromem pozorovala po následném očkování zlepšení příznaků. Avšak tento jev ještě není spolehlivě vysvětlen, protože vědci se dodnes neumí shodnout na mnoha aspektech ohledně vzniku a průběhu postcovidového syndromu.
V závislosti na příznacích můžeme po poradě se zodpovědným lékařem využít léky na podporu nebo tlumení kašle, protizánětlivé léky, léky na rozšíření dýchacích cest (bronchodilatátory) či lokální nebo systémové kortikoidy.
PCFS škála funkčního hodnocení dopadu postcovidového syndromu na život pacienta.
Zdroj: Doporučení České pneumologické a ftizeologické společnosti SLS
Důležitá je také prevence a časná léčba infekcí, častokrát opětovné nastavení léčby na ředění krve a dechová rehabilitace. Ta je možná pod vedením profesionálního fyzioterapeuta, ale také v domácím prostředí či během lázeňské péče. V určitých případech je třeba zvážit nutnost domácí oxygenoterapie.
Při známkách klinického uzdravování a normalizaci nálezů vyšetření je možné ukončit pravidelné sledování u lékaře.
PIMS: Post-Covid u dětí
Novým postrachem většiny dětských lékařů je PIMS nebo i syndrom multisystémové zánětlivé odpovědi spojený s Covidem-19. Může se vyskytnout u některých disponovaných dětí. Podstatou onemocnění je opožděná přehnaná imunitní reakce dětského organismu, která vede k rozvoji zánětu cév (vaskulitidy), postihuje především srdeční sval, ale může vést až k víceorgánovému selhání a smrti.
PIMS se obvykle projeví několik týdnů po infekci koronavirem SARS-CoV-2 vysokými neustupujícími horečkami, bolestmi břicha, průjmy, zvracením, vyrážkou, zánětem spojivky a sliznic. Časté jsou také letargie, zmatenost, bolesti hlavy a svalů či zvětšené uzliny.
