Období vegetačního klidu je jednou z vývojových fází všech rostlin mírného pásma. Během něho se zpomalují životní pochody, případně se zcela zastavují. Jedním z rizik tohoto období je fyziologické poškození nízkými teplotami.
Během zim klesá teplota alespoň na několik dní na –15 °C, případně i na nižší hodnoty, ve vyšších polohách i pod –20 °C.
Takové teploty obvykle nezpůsobují významnější škody, ty vznikají podle jednotlivých druhů až při teplotách pod –25 °C. Tehdy dochází k odumírání jednotlivých pupenů, výhonků, případně i silnějších větví a celých stromů.
Teploty, při kterých dochází k úplnému odumírání většiny odrůd jednotlivých druhů, byly určeny na základě praktických zkušeností ze zim s velmi nízkými teplotami a to takto:
pro třešně, broskve a meruňky -28 °C až -30 °C;
pro ořech královský -28 °C až -32 °C;
pro lísku -32 °C;
pro švestkoviny (slivy, mirabelky, ringloty) -33 °C až -35 °C;
pro jabloně, hrušky a višně -35 °C.
Rozsah poškození zimními mrazy závisí na mnoha faktorech. Na jižních slunečních svazích bývají poškození větší než na svazích odvrácených od slunce. Je tomu tak proto, že na slunečních stráních dochází k poměrně velkému střídání teplot během dne a noci, zejména za bezoblačného počasí.
Podle některých údajů může teplota kmene osvětleného přímým slunečním zářením dosáhnout iv zimě až neuvěřitelných 30 °C, přičemž během mrazivé noci klesá téměř na teplotu okolí.
Takové velké kolísání teplot vyvolává napětí v pletivech kmene, zejména v kůře a v lýku, které se vlivem nízké teploty rychleji stahují. Vyrovnávání tohoto napětí způsobuje vznik trhlin. Po oteplení trhlina poměrně rychle zarůstá závalem hrubým i několik centimetrů.
Velký význam pro odolnost stromů má výživa a dostatek vláhy během vegetace. Po suchém létě a vlhčím podzimu bývají poškození vyšší, což je způsobeno slabým růstem během léta a zpožděným růstem v období těsně před příchodem zimy. S tím souvisí i riziko pozdní závlahy, která by měla být ukončena alespoň měsíc před přirozeným ukončením vegetace nebo před předpokládanou sklizní. Zavlažování dřívějších odrůd po sklizni je nepotřebné a zbytečně zvyšuje náklady.
Hnojení s mírou
Při hnojení je třeba dusík používat opatrně. Dávky v žádném případě nesmí překročit doporučené vypočtené množství podle předpokládané úrody, vhodnější jsou nižší dávky. Hnojení dusíkem je nezbytné ukončit do konce června, aby jeho nadbytek nepodporoval růst v pozdějším období vegetace. Naopak na zvýšení odolnosti příznivě ovlivňuje draslík, jehož vyšší dávky zvyšují odolnost proti mrazům, zejména jsou-li dodávány na podzim.
Z půd jsou méně vhodné lehké – vyznačují se vyšším střídáním teplot, při kterých může dojít ik zmrznutí kořenů. Také na lehkých půdách bývá častěji sucho a slabší přírůstky. Čím je půda vlhčí, tím jsou poškození menší.
