Jak do kolektivu zařadit dítě, které je jiné

Víte, co je inkluze? Problém s jejím zabezpečením v oblasti vzdělávání dětí se zdravotním znevýhodněním se na Slovensku dlouhodobě řeší jen okrajově.

Dokazují to i statistiky, ve kterých jsme se v počtu dětí vzdělávaných ve speciálních školách a třídách umístili na „ocasu“ žebříčku Evropské unie.

Na Slovensku se až polovina dětí se speciálními výchovně-vzdělávacími potřebami vzdělává odděleně od svých vrstevníků i přesto, že by mohli navštěvovat běžnou základní školu.

Formality stranou
Inkluzivní vzdělávání je pro běžné lidi často velmi nejasným pojmem. V zahraničních školách je však běžnou součástí vzdělávání.

Viktor Křižo, speciální pedagog a odborník na inkluzivní vzdělávání, vidí významný nedostatek v tom, že školy uměle „debariérizují“ svůj prostor a myslí si, že tak splnily podmínku, aby mohli přijmout i dítě se zdravotním znevýhodněním.

K inkluzi může dojít pouze v prostředí, které je schopno přijímat odlišnosti, otevřít se, které je akceptující a podporující.

Popud k vytvoření pozitivního klimatu musí přijít shora. To, jak se chová vedení, ovlivňuje později i chování samotných učitelů.

Pokud pracují v chápavém prostředí, ve kterém se zaměstnavatel stará o jejich potřeby, přistupuje k nim akceptující, podpůrně a humanisticky, tento model chování pedagogové přenesou i do svých tříd.

Jsou ochotni poslouchat žáky, neboť stejný přístup zažívají ve sborovně.

\“Učitel, který sám zažívá direktivní přístup, přichází do třídy se stejným direktivním nastavením jako jeho nadřízení,\“ upozorňuje Viktor Križo, speciální pedagog, který působí na ZŠ Dubová.

Děti problém nemají
„V celém humanistickém a inkluzivním konceptu se děti rodí s otevřeností pro druhé. Učím deváty a vidím, že děti touží po akceptaci a podpoře, takže velmi rychle dokážou pochopit druhé.

Větší problém s tím mají spíše rodiče. Když máte nadané dítě nebo dítě, které ve škole exceluje, všichni ostatní jsou ti, kteří mu ubližují nebo ho nějakým způsobem ohrožují,“ říká ze zkušeností Křižo.

Svou třídu začal učit v šestém ročníku, dnes jsou to deviataci. „Byla to velmi těžká třída, kde byla polovina dětí integrovaných.

Bylo v ní mnoho agresivity, nepřátelství, nenávisti mezi dětmi. Našli se tam i děti s Aspergerovým syndromem.

Půl roku jsem je učil schopnosti socializace, učil jsem je sedět v kruhu. V něm jsme se vždy ráno setkali, řekli jsme si, kdo se jak má, a povídali si.

Bylo velmi obtížné naučit je navzájem se poslouchat a akceptovat,“ vzpomíná speciální pedagog.

Dnes je jeho třída známá také v dalších školách. Ty k němu posílají své „problémové“ děti, aby inkluzi zvládl za ně. Jeho žáci jsou však již samostatní.

„Dnes už to není moje zásluha. Moji studenti pomáhají novým dětem sami, přijímají je a pomáhají jim. Po čase už ani nevíte, které děti jsou „běžné“ a které byly integrovány,“ říká Križo, spoluzakladatel Inklukoalice.

Latest articles

Similar articles

Subscribe to our newsletter

Instagram